Zamiokulkas (Zamioculcas zamiifolia): péče, zálivka, množení a jedovatost

Zamiokulkas (Zamioculcas zamiifolia), v obchodech často jen „ZZ“, je pokojovka s lesklými tmavě zelenými listy, které vypadají jako naleštěné. Ukládá vodu v dužnatém oddenku, a tak snese sucho i tmavší místa. Mezi rostlinami pro začátečníky a kanceláře patří k nejodolnějším.

Jak ho poznat

Zamiokulkas patří do čeledi árónovitých (Araceae), stejně jako monstera nebo potos. Podle Kew (POWO) pochází z východní a jihovýchodní Afriky, od Keni po KwaZulu-Natal, kde roste v sezónně suchých tropech. Missouri Botanical Garden uvádí jako přirozené prostředí suché travnaté porosty a lesy.

Rostlina nemá nadzemní stonek. Z podzemního oddenku vyrůstají přímo zpeřené listy dlouhé podle RHS 40–60 cm, každý se šesti až osmi páry lesklých lístků. To, co vypadá jako stonek, je ve skutečnosti řapík jednoho listu. Druhové jméno zamiifolia znamená „s listy jako Zamia“, což je nepříbuzný rod cykasů. NC State Extension uvádí, že roste pomalu a dosahuje výšky i šířky 60–120 cm. Květ, zelenobílé toulce s palicí, se objevuje u starších rostlin. University of Florida ale upozorňuje, že při slabém světle nekvete.

Světlo

RHS uvádí, že zamiokulkas roste v nepřímém světle i v plném stínu. Podle University of Florida je tolerantnější k nedostatku světla než většina pokojovek a v interiéru vydrží při velmi slabém osvětlení déle než rok.

Tolerovat ale neznamená prosperovat. Nejlépe roste v jasném nepřímém světle. Přímé slunce podle NC State Extension listy spaluje a hnědnou. Ve tmavém koutě přežije, ale nových listů bude málo. Další rostliny do šera najdete v článku pokojovky do stínu.

Zálivka

Zamiokulkas je velmi odolný vůči suchu. University of Florida radí nechat substrát mezi zálivkami proschnout a nikdy nenechat rostlinu stát ve vodě. RHS doporučuje nechat kompost vyschnout úplně.

NC State Extension uvádí orientační rytmus: v létě zhruba dvakrát měsíčně, v zimě jednou měsíčně, a to jen tehdy, když je substrát úplně suchý. Zálivka se řídí stavem substrátu, ne kalendářem. Pokud váháte, počkejte. University of Florida v pěstitelské příručce uvádí, že zamiokulkas přežije bez zálivky i tři až čtyři měsíce. Neznamená to, že je to pro rostlinu ideál, ale krátká dovolená jí rozhodně neublíží. Při delším suchu může shodit část lístků. Hniloba kořenů z trvalého mokra je podle University of Florida prakticky jediná vážná potíž této rostliny.

Substrát a přesazování

Podle University of Florida vyhoví jakýkoli dobře propustný substrát na bázi rašeliny nebo kůry. Důležitější než složení je odtokový otvor v květináči.

RHS doporučuje přesazovat jen v případě potřeby, obvykle jednou za dva až tři roky nebo když kořeny vyplní květináč. Zamiokulkasu vyhovuje, když je v květináči trochu těsněji, a proto nevybírejte o mnoho větší květináč.

Vlhkost a teplota

Zvýšenou vlhkost vzduchu nepotřebuje. Běžný byt mu stačí. RHS doporučuje teplotu 15–24 °C, University of Florida považuje v interiéru za nejvhodnější 20–24 °C. University of Florida uvádí, že pod 10 °C se růst zastaví a může dojít k poškození. Mráz nesnese. Na léto ho můžete dát ven do stínu, ale podle NC State Extension patří zpět dovnitř, jakmile teploty klesají pod 15 °C.

Hnojení

Hnojení potřebuje jen málo. University of Florida doporučuje slabou dávku tekutého hnojiva dvakrát ročně, RHS hnojit od dubna do září poloviční dávkou, než uvádí výrobce. RHS dodává, že je lepší přihnojovat málo než moc. University of Florida uvádí jen mírnou toleranci k solím, takže s hnojivem raději šetřete.

Množení krok za krokem

Dělení (rychlé):

1. Na jaře vyjměte rostlinu z květináče a opatrně oklepejte substrát.
2. Rozdělte oddenky tak, aby každá část měla aspoň jeden list a vlastní kořeny.
3. Každou část zasaďte do propustného substrátu a zpočátku zalévejte střídmě.

Lístkové řízky (pomalé, ale z jedné rostliny jich uděláte mnoho):

1. Oddělte jednotlivé zdravé lístky ze zralého listu. RHS doporučuje právě množení jednotlivými lístky.
2. Zapíchněte je spodním koncem do vlhkého propustného substrátu.
3. Postavte je do tepla na světlo bez přímého slunce. University of Florida uvádí pro pěstitele teplotu 24–29 °C.
4. Substrát udržujte mírně vlhký, ne mokrý.
5. U báze lístku se nejdřív vytvoří malý oddenek, z něj kořeny a teprve pak řapík s novým listem. Buďte trpěliví, výsledek přijde po měsících.

Barevné kultivary

NC State Extension uvádí kultivar ‘Raven’ (‘Dowon’), jehož mladé listy jsou světle zelené a stárnutím tmavnou do purpurově černé, ‘Chameleon’ se zlatožlutými mladými listy, které později zezelenají, a ‘Lucky’ se širšími, zaoblenými lístky. Nejde o panašování v pravém slova smyslu, ale o změnu barvy listu během růstu.

Časté problémy

Příznak	Příčina	Řešení
Žloutnoucí listy, substrát dlouho mokrý	přemokření, hniloba kořenů	nechat proschnout, zkontrolovat oddenky, přesadit do propustného substrátu
Opadávají lístky	dlouhé sucho	zalít, u suchomilné rostliny ale nepřehánět
Hnědé spálené skvrny	přímé slunce	posunout do nepřímého světla
Hnědé štítky na řapících	štítenky	setřít, opakovaně kontrolovat
Pomalý růst, žádné nové listy	málo světla, chlad nebo zimní klid	trpělivost, světlejší a teplejší místo

Jedovatost

ASPCA řadí zamiokulkas (Zamioculcas spp.) mezi rostliny obsahující nerozpustné šťavelany vápenaté, které jsou pro zvířata jedovaté. Při kousání se z listů uvolňují drobné jehlicovité krystalky, které dráždí tlamu. Následuje slinění, dávení, zvracení, průjem a zvíře si může třít tlamu tlapkou. ASPCA uvádí, že závažnost je obvykle nízká a vážné následky se nečekají. I tak se při podezření obraťte na veterináře. NC State Extension hodnotí jedovatost jako středně závažnou a RHS upozorňuje, že rostlina dráždí kůži a oči, proto při manipulaci noste rukavice. Víc v článku jedovaté pokojovky pro kočky a psy.